30. Mazinárodní festival jógy v indickém Rišikeši
Na festival jsem původně vůbec nechtěla jet. Praktikuji jógu už nějaký čas a mám ráda hodiny, kdy úplně zapomenu na sebe i na své okolí, obrátím pozornost do vlastního nitra a prostě jen proplouvám mezi jednotlivými asanami a pozoruji sebe samu, své emoce a myšlenky. Představovala jsem si, že festival jógy bude pravý opak – spousta lidí, hlavně z tzv. Západu, zmalované jogínky ve značkových outfitech, sexy učitelé s vypracovanými svaly, kteří magicky přitahují ženské pohlaví, hledající osvícení, akrobatické hodiny plné stojů na rukách a na hlavě……. toto já nevyhledávám. O tomto festivalu jsem si nedělala žádné iluze. Nakonec mě ale mé kamarádky přemluvily, abych se s nimi na cestu do Rišikeše vydala.
Pokud chcete strávit celých sedm dní na festivalu, můžete bydlet přímo v ašramu Parmarth Niketan, kde celá akce probíhá. Ašram stojí přímo na břehu posvátné řeky Gangy na úpatí Himálají. My jsme dorazily o dva dny později a ubytovaly jsme se v hotelu hned vedle ašramu. Program festivalu byl velmi nabitý a jednotlivé hodiny se kryly, takže nebylo možné účastnit se všeho, co by se nám líbilo. Ashtanga Jóga, Kundalini Sadhana, Hlas Ticha, meditace, Síla Srdce, Znovuzrození, Život za hranicemi touhy, Léčba zvukem, Tanec prany, zpívání manter, reiki, jóga nidra……. na výběr bylo mnohem a mnohem více lekcí i hodin. Asany opravdu nebyly tím nejdůležitějším, co se během festivalu praktikovalo, spíše šlo o vnitřní nastavení, cestu k vlastnímu nitru, otevření srdcí, pocit sounáležitosti s ostatními, dále také o přednášky a diskuze na téma ekologie a životního prostředí, vegetariánství aj.
Celý festival se nesl ve velmi silném duchovním povědomí. Autentičtí a charizmatičtí učitelé, kteří učí to, jak a co žijí. Účastníci festivalu přijeli z osmdesáti zemí světa, bylo tady hodně Američanů a Australanů, přijeli návštěvníci z Jižní Ameriky, Mexika, Číny, Japonska, … Čechů bylo poskrovnu, ale nakonec jsem k mé velké radosti objevila dva české hošíky Luboše a Jirku a moc milou Evu, se kterou jsem se pak ještě několikrát sešla.
Nevím, zda to bylo hodinami, na kterých se praktikovaly pozice otvírající srdce, společným tančením či praktikováním objetí, jogíni a jogínky byli velmi milí a otevření, spontánní a veselí. Poslední den festivalu se všichni účastníci včetně představených ašramu Parmath Niketan – prezident ašramu a jeden z duchovních vůdců Indie, Pujya Swamiji, a ředitelka festivalu Sadhvi Bhagawati Saraswati – vydali navštívit ašram Maharishi Mahesh Yogi, známý jako „The Beatles Ashram“, ve kterém na konci šedesatých let Beatles nalezli útočistě, meditaci a klid a kde složili většinu písní ze svého proslulého „Bílého alba“. Po krátké meditaci všichni zúčastnění zpívali mantry a samozřejmě pár známych písní od Beatles, a celé setkání se tak proměnilo v jednu velkou taneční párty plnou spontánnosti a radosti.
Festival jsme si užily dosyta. Málo jsme spaly, ale to nám vůbec nevadilo. Dostalo se nám léčivé síly jógy a pocitu sounáležitosti a jednoty s celým světem, pocitu úplnosti a uvědomění si, že jediné, co opravdu máme, je “tady a teď”. Co si více můžeme přát? To je přeci JÓGA!
Tento článek byl publikovaný v časopise JógaDnes, v červnu 2019.